Do tohoto domu se ráda vracím, ať už na kafe, nebo pracovně. Po dřívější realizaci obytného prostoru, přišla na řadu další důležitá místnost. Tentokrát dětský pokoj pro čerstvou školačku. A pokojíčky… ty já ráda.
Zadání bylo jasné – vytvořit pokoj, který bude dostatečně holčičí, ale ne přeslazený, hravý, ale praktický. A hlavně takový, ze kterého jeho obyvatelka za dva roky nevyroste.
Pokračovali jsme v nastaveném stylu celého domu. Základem se stala kombinace přírodního dřeva, bílé a jemných pudrových odstínů růžové barvy. Růžová ale nemá být klasická miminkovská, protože naše holčička je už malá slečna. Hlavním motivem jsou zde oblouky, které se objevují za postelí i na protější stěně. Jednoduchý detail, který pokoj sjednocuje a dodává mu osobitost. Nic složitého na výrobu, ale efekt obstojný.
Nedostatečnou hloubku niky pro šatní skříň, která díky tomu vystupovala ven do prostoru, jsme využili pro vytvoření navazující policové části na dekorační předměty a knihy. Tímto řešením se celá stěna sjednotila ve své ploše a zároveň jsme zde mohli vytvořit něco netypického.
Protože škola už klepe na dveře, nesmí chybět pořádný pracovní stůl s rostoucí židlí, dostatek úložných prostor ani místo na všechny ty důležité dětské poklady. Praktická magnetická tabule, otevřené poličky na oblíbené výtvory a drobnosti jsou přesně ty detaily, které dělají pokoj dětským.
A samozřejmě zbylo i místo na hraní, lenošení a snění. Protože i když už je člověk školák, pořád je potřeba mít kam odložit aktovku a na chvíli zapomenout na úkoly.
Výsledkem je pokojíček, který má všechno, co má mít – trochu růžové, trochu kreativity a hlavně prostor pro malé velké příběhy.